Afrika obsadila Trafalgar: socha „běžné londýnské ženy“ okupuje centrum města

Londýnské Trafalgarské náměstí, jedno z nejnavštěvovanějších míst Spojeného království, má od dnešního dne novou dominantu. Na takzvaném Čtvrtém podstavci, který je od roku 1841 součástí památníku admirála Horatia Nelsona, byla odhalena socha Lady in Blue od americké umělkyně Tschabalala Selfové. Podle oficiálního vyjádření londýnského magistrátu má dílo „reprezentovat běžnou londýnskou ženu“ a oslavovat rozmanitost metropole.

Čtvrtý podstavec byl původně určen pro jezdeckou sochu krále Viléma IV., která však nebyla nikdy dokončena. Od roku 1999 jej spravuje Londýnské shromáždění a hostí dočasné instalace současného umění. Dosud se zde vystřídali umělci jako Marc Quinn, Antony Gormley nebo Rachel Whiteread. Žádné z těchto děl však nevyvolalo takovou pozornost jako nynější socha, která podle kritiků svou estetikou i poselstvím nezapadá do kontextu náměstí.

Socha Lady in Blue zobrazuje stylizovanou ženskou postavu afrického původu v modrých šatech, která podle autorky vychází z jejích vlastních zkušeností a z pozorování žen v londýnských ulicích. Tschabalala Selfová, která se narodila v New Yorku a proslula díly reflektujícími rasu, gender a tělesnost, uvedla, že chce „nabourat tradiční představy o tom, kdo si zaslouží být připomínán v centru města“. Její instalace je součástí širšího programu kulturní strategie londýnského magistrátu, který si klade za cíl zvýšit zastoupení menšin a žen ve veřejném prostoru.

Kritici však upozorňují, že Trafalgarské náměstí není galerií současného umění, ale především národním památníkem. Sochy a pamětní desky zde připomínají osobnosti, které sehrály klíčovou roli v britských dějinách: admirála Nelsona, krále Jiřího IV. nebo generála Charlese Jamese Napiera. Umístění díla, které podle mnohých evokuje spíše západoafrické tržiště než britskou metropoli, vnímají jako další krok v dlouhodobém procesu, kdy je britská národní identita nahrazována politickým aktivismem. Strana Restore Britain Ruperta Loweho na svém Instagramovém profilu dokonce hovoří o „ohavnosti,“ kterou v rámci své politické agendy slibují odinstalovat.

Spojené království opustilo Evropskou unii 31. ledna 2020. Od té doby se země potýká s hledáním nové role ve světě i s vnitřními debatami o vlastní identitě. Zatímco zastánci brexitu zdůrazňovali návrat k národní suverenitě a tradičním hodnotám, současná kulturní politika londýnského magistrátu, který je v rukou Labouristické strany, ukazuje, že veřejný prostor je i přes odpor veřejnosti nadále dominován spíše liberálními a multikulturními impulsy. Socha na Čtvrtém podstavci se tak stává symbolem tohoto napětí: na jedné straně snaha o inkluzi, na straně druhé pocit velké části veřejnosti a voličů Reform UK a Restore Britain, že tradiční britské dějiny jsou cíleně vytlačovány na okraj.

Podle průzkumu agentury Ipsos z roku 2023 se 57 % Britů domnívá, že země by měla být hrdá na svou historii, zatímco 38 % si myslí, že by se měla více vypořádat s temnými stránkami své minulosti. Tato čísla ilustrují rozdělení společnosti, které se promítá i do debat o veřejných památnících. Instalace na Trafalgarském náměstí tak není jen uměleckým počinem, ale i politickým gestem, které může dále polarizovat veřejnost.

Pokud vše půjde jak magistrát města předpokládá, socha Lady in Blue zůstane na Čtvrtém podstavci dva roky, poté ji nahradí další dočasná instalace. Již nyní se však objevují petice požadující její odstranění a návrat k „tradičním hodnotám“. Na sociálních sítích se množí srovnání s jinými evropskými městy, která si na podobné experimenty potrpí, například s Berlínem nebo Paříží. Zastánci díla naopak argumentují, že Londýn je globální město a jeho veřejný prostor má odrážet rozmanitost jeho obyvatel.

Ať už se debata vyvine jakkoli, jedno je jisté: Trafalgarské náměstí zůstává jedním z mála míst, kde se britská národní hrdost střetává s požadavky na inkluzi. Socha americké umělkyně na podstavci, který kdysi čekal na krále, je toho nejnovějším důkazem.